Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie rybníkářství v Česku

Rybníkářství má v Česku dlouholetou tradici, která sahá až do 12.století, kdy byl v roce 1115 založen nejstarší doložený rybník na území Čech na základě zakládací listiny kladrubského kláštera. V oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky za vlády Jana Lucemburského a následně i Karla IV., kdy vznikl nejstarší jihočeský rybník Dvořiště.

V období husitství dochází k útlumu pro ekonomický úpadek oblasti a pro válečné útrapy. Největší rozmach prožilo rybníkářství mezi 15. a 16. stoletím, kdy se do zakládání významnou měrou zapojil šlechtický rod Rožmberků. Během jejich patronace se začíná vytvářet důmyslná soustava, která propojuje rybníky a přivádí vodu z okolních řek. V této době se na scéně objevují nejslavnější čeští rybníkáři jako Josef Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan, či Mikuláš Rpthard z Malešova.

V  17. a 18. stoleží dochází k další vlně úpadku, kdy jsou některé rybníky zaváženy a vysoušeny. Velmi se na tom projevila jedna z Josefínských reforem, kdy se zvýhodnila cena pšenice a tak plocha rybníků ustupuje jejímu pěstování. Počátkem 19. století bylo v jižních Čechách vysušeno 5 velkých a 12 malých rybníků.

Ve 20. století se počet rybníků ustálil a místy došlo i k jejich navýšení vlivem výstavby požárních nádrží, které se dají považovat za rybníky moderního ražení. V současnosti je hlavní úsilí vynakládáno na odbahnění rybničních soustav a na zpevnění hrází, které byly během velkých povodní poničeny.